Co dnes víme o výrobě, mikrobiomu, konzervantech a zdraví?
Je kvalitní krmivo pouze otázkou množství masa, bílkovin, tuků a vitaminů? Moderní věda ukazuje, že odpověď je mnohem složitější.
Dnes se výzkum výživy psů a koček stále více zabývá nejen tím, co do krmiva vložíme, ale také tím, co s použitými surovinami udělá výroba, jaké další látky do krmiva přidáváme a jak výsledná potrava ovlivňuje trávení, střevní mikrobiom, imunitu a dlouhodobé zdraví zvířete.
A právě zde se setkávají veterinární medicína, mikrobiologie, potravinářská technologie, biochemie a moderní výzkum mikrobiomu.
Nestačí vědět, co je na etiketě
Dvě krmiva mohou na obalu deklarovat podobný obsah bílkovin, tuků nebo masa, ale jejich skutečná nutriční hodnota nemusí být stejná.
Rozhoduje kvalita a původ surovin, stravitelnost, biologická dostupnost živin, skladování a samozřejmě také způsob výroby.
Výzkum proto stále více řeší otázku:
Co z původní suroviny skutečně zůstane ve finálním produktu a co z toho dokáže organismus využít?
To je podstatně důležitější než samotné číslo na obalu.
Extruze: účinná technologie, ale nikoli bez kompromisů
Velká část suchých granulí se vyrábí extruzí. Směs je během tohoto procesu vystavena kombinaci teploty, tlaku, vlhkosti a mechanické energie.
Extruze má nesporné výhody. Výrazně zvyšuje stravitelnost škrobu, umožňuje hygienizaci produktu, standardizovanou výrobu a produkci velkého množství krmiva.
Intenzivnější tepelné zpracování ale zároveň může měnit některé živiny.
Velmi dobře je to popsáno například u lysinu, esenciální aminokyseliny. Výzkum komerčních krmiv ukázal, že jeho část může být během zpracování prostřednictvím Maillardových reakcí chemicky změněna a stát se pro organismus hůře využitelnou.
Extruze tedy není automaticky „špatná“. Vědecky správnější je ptát se, jak konkrétní kombinace surovin, času, teploty, tlaku a vlhkosti ovlivnila výsledné krmivo.
Maillardova reakce při extruzi: když výroba mění bílkoviny
Maillardova reakce není samostatná metoda výroby. Jde o chemické reakce mezi aminokyselinami a redukujícími cukry, podporované mimo jiné působením tepla.
Právě díky nim získává tepelně upravená potrava atraktivní vůni, chuť a barvu.
Současně ale mohou vznikat tzv. Maillard reaction products (MRP) a část aminokyselin, například lysinu, může ztrácet svou biologickou dostupnost.
Studie skutečně prokázaly přítomnost různých produktů Maillardovy reakce v komerčních krmivech pro psy a kočky. Jejich množství se výrazně liší podle receptury a technologie výroby. Dlouhodobý zdravotní význam jejich příjmu u psů a koček však zatím není dostatečně objasněn.
Novější výzkum z roku 2026 navíc porovnává produkty Maillardových reakcí mezi čerstvými, mokrými, extrudovanými, lyofilizovanými a za studena lisovanými krmivy. Výsledky znovu ukazují, že způsob zpracování může ovlivňovat chemickou podobu výsledné potravy, ale dostupných studií je stále příliš málo na jednoduché rozdělení technologií na „dobré“ a „špatné“.
Lisování za studena a snaha zachovat přirozený charakter surovin
Jednou z alternativních technologií je lisování za studena.
Jeho výhodou může být omezení intenzivního tepelného zatížení při samotném formování krmiva, což je zajímavé zejména u některých tepelně citlivých složek.
Ani označení „lisováno za studena“ však samo o sobě není zárukou zdravějšího krmiva.
Důležité je vědět, jak byly zpracovány suroviny ještě před lisováním, při jakých teplotách probíhal celý výrobní proces, jak byla zajištěna mikrobiologická bezpečnost a zda je konečná receptura nutričně kompletní.
Právě zde je prostor pro další nezávislý výzkum porovnávající jednotlivé technologie.
A co „chemie“ v krmivech?
Slovo chemie bývá používáno velmi nepřesně. Chemické látky jsou přirozenou součástí všeho živého – vody, masa, ovoce i našeho vlastního organismu.
Správnější otázka proto zní:
Které technologické a přídatné látky krmivo obsahuje, proč jsou v něm použity, v jakém množství a co víme o jejich krátkodobém a dlouhodobém působení?
Do průmyslově vyráběných krmiv mohou být z různých důvodů přidávány antioxidanty, konzervační látky, stabilizátory, emulgátory, barviva, aromata, zahušťovadla nebo další technologická aditiva.
Mnohá mají důležitou funkci – například zabraňují oxidaci tuků nebo růstu nežádoucích mikroorganismů a tím zvyšují bezpečnost krmiva.
Proto nelze tvrdit, že každé aditivum nebo konzervant je škodlivý.
Konzervanty: bezpečnost versus dlouhodobá expozice
Právě zde má vědecký výzkum mimořádný význam.
Veterinární přehled publikovaný v Journal of Small Animal Practice upozorňuje, že aditiva mají v krmivech legitimní technologické a nutriční funkce, ale zároveň diskutuje, zda jsou pro některé látky dostupná data dostatečná k posouzení jejich dlouhodobé bezpečnosti. Autoři volají po modernějších metodách hodnocení.
Na druhou stranu rozsáhlý systematický přehled z roku 2025 dospěl k závěru, že současné důkazy nepodporují obecné tvrzení, že schválená aditiva a konzervanty používané v povolených množstvích jednoznačně poškozují zdraví psů a koček.
Je však žádoucí si položit otázku – když svého psa miluji, tak proč bych kupoval krmivo, které v sobě tuto chemii obsahuje.
Vědecky správný závěr proto není „konzervanty způsobují nemoci“.
Správný závěr je:
Bezpečnost musí být posuzována u konkrétní látky, konkrétní dávky a konkrétní délky expozice. A některé otázky dlouhodobého působení stále vyžadují další výzkum.
Mohou některá aditiva a chemie ovlivňovat mikrobiom?
Tady se otevírá jedna z nejzajímavějších oblastí současného výzkumu.
Některé konzervační látky jsou ze své podstaty antimikrobiální – jejich úkolem je omezovat růst mikroorganismů v produktu. Vzniká proto logická otázka, zda některé z nich nemohou za určitých okolností ovlivňovat také mikroorganismy žijící ve střevě.
Laboratorní, zvířecí a některé humánní studie skutečně ukazují, že vybrané konzervanty a emulgátory mohou měnit složení mikrobiomu nebo ovlivňovat střevní bariéru. Velká část těchto dat ale zatím pochází z jiných modelů než přímo ze psů a koček, takže je nelze automaticky přenášet na běžné komerční krmivo pro domácí zvířata.
To je velmi důležitý rozdíl mezi podezřením založeným na mechanismu a prokázaným klinickým rizikem.
A přesně k jeho objasnění potřebujeme další veterinární výzkum.
Proč je mikrobiom tak důležitý?
Střevní mikrobiom dnes patří mezi nejrychleji se rozvíjející oblasti veterinární výživy.
Miliardy mikroorganismů žijících ve střevě psa nebo kočky nejsou pouhými „cestujícími“.
Podílejí se na metabolismu živin, produkují různé metabolity, komunikují se střevní sliznicí a významně interagují s imunitním systémem.
Potrava přitom představuje jeden z hlavních faktorů určujících složení a metabolickou aktivitu mikrobiomu.
Proto moderní výživa začíná stále více přemýšlet nejen o tom, čím krmíme psa nebo kočku, ale také:
Čím prostřednictvím potravy krmíme jejich mikrobiom?
Probiotika + prebiotika + postbiotika
Právě zde vstupují do hry tři důležité skupiny látek.
Probiotika jsou živé mikroorganismy, které při podávání v odpovídajícím množství poskytují hostiteli zdravotní přínos.
Prebiotika jsou substráty selektivně využívané mikroorganismy hostitele, které přinášejí zdravotní benefit. Zjednodušeně řečeno představují potravu pro žádoucí mikroorganismy.
Postbiotika jsou přípravky neživých mikroorganismů a/nebo jejich složek, u nichž je prokázán zdravotní přínos.
Jejich význam spočívá především v tom, že nám umožňují přemýšlet o výživě jako o celém systému:
Krmivo → mikrobiom → mikrobiální metabolity → střevní bariéra → imunita → zdraví organismu.
Právě vztah výživy, mikrobiomu a zdraví je dnes jedním z nejperspektivnějších směrů výzkumu krmiv pro společenská zvířata.
Mikrobiom, imunita a chronická onemocnění
Střevo není jen orgánem trávení. Je také významným místem kontaktu organismu s okolním prostředím a regulace imunitních reakcí.
Pokud dojde k narušení mikrobiální rovnováhy – dysbióze – nebo střevní bariéry, mohou se změnit i signály, které střevo předává imunitnímu systému.
Proto dnes věda zkoumá souvislosti mikrobiomu s chronickými střevními onemocněními, obezitou, metabolickými poruchami, zánětlivými procesy a alergickými onemocněními.
Ani zde však nesmíme zaměňovat souvislost za příčinu.
Narušený mikrobiom automaticky neznamená vznik nemoci a probiotikum automaticky neznamená její vyléčení.
Budoucnost krmiv? Méně marketingu, více důkazů
Možná největší změnou budoucího krmivářství nebude nová surovina ani nový výrobní stroj.
Bude jí schopnost vědecky dokazovat výsledky.
Nestačí tvrdit, že krmivo je „přírodní“.
Nestačí napsat „bez chemie“.
Nestačí ani přidat probiotika a napsat jejich název na obal.
Moderní výrobce by měl být schopen zkoumat a prokazovat následující fakta
co obsahuje vstupní surovina a co z ní zůstává po výrobě,
biologickou dostupnost důležitých živin,
vznik produktů Maillardových reakcí,
stravitelnost krmiva,
přítomnost a množství deklarovaných probiotických kultur ve finálním produktu,
vliv receptury na mikrobiom,
bezpečnost použitých aditiv a konzervačních látek,
a především dlouhodobý vliv krmiva na zdraví psa nebo kočky.
Dobré krmivo by mělo obstát před vědou
Budoucnost zdravé výživy psů a koček proto pravděpodobně nebude patřit jednomu extrému.
Nebude to jednoduchý souboj extruze versus lisování za studena, BARF versus granule nebo příroda versus věda.
Budoucnost bude patřit výrobcům, kteří dokážou propojit kvalitní suroviny, bezpečnost, šetrné technologie, znalost mikrobiomu a moderní vědecké metody.
A kteří budou mít odvahu klást si i nepříjemné otázky:
Co s živinami udělala naše výroba?
Potřebujeme všechny použité přídatné látky?
Jak působí dlouhodobá každodenní expozice?
Co naše krmivo dělá se střevním mikrobiomem?
A prospívá skutečně dlouhodobému zdraví zvířete?
Protože dobré krmivo by nemělo být založeno jen na tom, čemu výrobce věří.
Mělo by být založeno na tom, co dokáže změřit, ověřit a vědecky prokázat.
Několik odborných zdrojů
Pro téma tepelného zpracování je velmi zajímavý přehled Wageningen University o Maillardově reakci v pet food, který popisuje mimo jiné snížení biologické dostupnosti lysinu a upozorňuje na potřebu dalšího výzkumu dlouhodobých účinků produktů Maillardovy reakce.
Pro problematiku přídatných látek doporučuji práci Craiga Additives in pet food: are they safe?, která diskutuje současný způsob hodnocení jejich bezpečnosti, ale také novější systematický přehled z roku 2025, jenž naopak upozorňuje, že zatím nemáme důkazy pro obecné tvrzení o škodlivosti schválených aditiv používaných v povolených množstvích. Právě společné čtení těchto dvou prací dobře ukazuje, jak má fungovat věda: nepotvrzovat předem vytvořený názor, ale hledat důkazy pro i proti němu.
A pro vztah výživy a mikrobiomu je velmi dobrým výchozím zdrojem odborný přehled The Effects of Nutrition on the Gastrointestinal Microbiome of Cats and Dogs, který popisuje mikrobiom jako metabolicky aktivní systém úzce propojený se zdravím psa a kočky.