Výživa psů a koček se za poslední desetiletí výrazně změnila. Některé rady, které byly kdysi považovány téměř za pravidlo, dnes moderní veterinární výživa vidí jinak. Současně kolem krmení vznikla řada nových mýtů.
MÝTUS 1: „Pes by měl celý život jíst jedny granule.“
FAKT: Pokud je krmivo kompletní, kvalitní a psovi vyhovuje, není nutné jej měnit jen kvůli změně. To ale neznamená, že pes musí celý život dostávat jedinou surovinu a jedinou podobu potravy.
Moderní výzkum ukazuje, že složení potravy významně ovlivňuje střevní mikrobiom. Rozumná pestrost kvalitních zdrojů bílkovin, vlákniny a dalších živin proto může být součástí zdravého jídelníčku. Změny však provádějme postupně a podle tolerance konkrétního zvířete.
V praxi tak mohou základ tvořit například kvalitní granule a jídelníček lze podle potřeb psa doplňovat vhodnou vařenou potravou, konzervou či jinou nutričně odpovídající stravou.
MÝTUS 2: „Každá změna krmiva psovi škodí.“
FAKT: Problémem není samotná změna, ale často její rychlost.
Střevní mikrobiom a trávicí systém se novému složení potravy přizpůsobují. Proto je při větší změně jídelníčku obvykle vhodný postupný přechod.
Pestrost tedy neznamená každý den chaoticky měnit krmivo. Znamená využívat kvalitní a vhodně sestavené potraviny tak, aby je organismus dobře toleroval.
MÝTUS 3: „Pes je vlk, a proto musí jíst jako vlk.“
FAKT: Pes a vlk mají společného předka, ale tisíce let domestikace psa změnily.
Výzkum genomu ukázal, že se psi během domestikace adaptovali mimo jiné na potravu obsahující více škrobu. Pes proto není z hlediska výživy jednoduše „vlk žijící v obýváku“.
Kočka je naopak obligátní masožravec a má jiné nutriční požadavky než pes. Co je vhodné pro psa, proto automaticky nemusí být vhodné pro kočku.
MÝTUS 4: „Obiloviny způsobují většinu potravních alergií.“
FAKT: Obiloviny automaticky neznamenají alergii.
Mezi popisované potravní alergeny u psů patří také běžné zdroje živočišných bílkovin. Samotný nápis „grain free“ proto není zárukou zdravějšího krmiva.
Alergie je nepřiměřená reakce imunitního systému na určitou látku – a její diagnostika je podstatně složitější než pouhé vyřazení obilovin.
MÝTUS 5: „Bezobilné znamená automaticky zdravější.“
FAKT: Neznamená.
Kvalitu krmiva neurčuje jeden marketingový údaj na přední straně obalu, ale celá receptura, její nutriční vyváženost, kvalita surovin, výrobní proces a vhodnost pro konkrétní zvíře.
Dokonce se zkoumá vztah některých nevhodně formulovaných bezobilných diet s vysokým zastoupením luštěnin k dietně asociované dilatační kardiomyopatii (DCM) u některých psů.
„Bez obilovin“ proto není synonymem pro „zdravé“.
MÝTUS 6: „Čím více masa, tím automaticky lepší krmivo.“
FAKT: Množství masa je důležité, ale samotné procento nestačí.
Rozhoduje také jeho původ, kvalita, zda výrobce uvádí čerstvé nebo sušené maso, způsob zpracování, a především vyváženost celé receptury.
Pes ani kočka totiž nepotřebují na etiketě rekordní číslo. Potřebují správné množství využitelných bílkovin, tuků, minerálních látek, vitaminů a dalších potřebných živin.
MÝTUS 7: „BARF je vždy zdravější než granule.“
FAKT: BARF může být kvalitní způsob krmení, pokud je správně sestaven, ale samotné slovo BARF kvalitu nezaručuje.
Nevyvážená domácí receptura může vést k nedostatku nebo nadbytku některých živin. Syrové maso navíc přináší mikrobiologická rizika, například možnost kontaminace patogenními bakteriemi.
Proto není správná otázka pouze BARF, nebo granule?
Lepší otázka zní: Jak kvalitní, bezpečná a nutričně vyvážená je konkrétní potrava?
MÝTUS 8: „Zdraví psa poznáme jen podle toho, zda mu krmivo chutná.“
FAKT: Chuť je důležitá, ale není měřítkem nutriční kvality.
Sledujme také stolici, trávení, tělesnou kondici, hmotnost, kvalitu srsti a kůže, vitalitu a dlouhodobý zdravotní stav.
Velkou pozornost dnes věda věnuje také střevnímu mikrobiomu – společenství mikroorganismů, které se podílí na trávení, metabolismu a komunikaci s imunitním systémem.
MÝTUS 9: „Probiotika jsou jen módní marketing.“
FAKT: Nejsou. Jejich účinek však závisí na konkrétním mikroorganismu, dávce a schopnosti dostat jej živý až do produktu a následně do trávicího traktu.
Vedle probiotik dnes výzkum intenzivně sleduje také prebiotika, která slouží jako substrát pro žádoucí mikroorganismy, a postbiotika, tedy neživé mikroorganismy a/nebo jejich složky s prokázaným zdravotním přínosem podle současné odborné definice.
Nejde tedy o jedno kouzelné slovo na obalu. Jde o fungování celého střevního ekosystému.
MÝTUS 10: „Existuje jeden nejlepší způsob krmení pro všechny.“
Štěně má jiné potřeby než senior. Aktivní pes jiné než pes s nadváhou. Kočka není malý pes. A zvíře s potravní alergií nebo chronickým onemocněním může potřebovat úplně jiný režim než zdravý jedinec.
Moderní výživa proto stále více směřuje k individualizaci, kvalitě surovin, nutriční vyváženosti a respektování střevního mikrobiomu.